Nase prvni zastavka byla na pribojove plazi Baylys Beach, ktera lezi 12km od Dargaville a je soucasti 100km dlouheho pruhu Ripiro Ocean Beach. U tohoto pruhu pribojoveho pobrezi ztroskotala cela rada lodi. Za odlivu je mozne Ripiro Ocean Beach projet i terennim autem. My jsme tam sice byli za odlivu, ale nevim jestli je nase autiko dost terenni...ale parnik to je ha ha. Moc dlouho jsme se tu nezastavili, byla zima a foukal vitr ... ostatne jako vsude. Vlny tu byly opravdu obrovske, ale zadne musle ... takze nuda. Alespon jsme vam tu nafotili auti a nejake schranky cervu ??? ... musle to teda asi nejsou.
Po 34km na sever od Dargaville, jsme udelali dalsi zastavku u tri nadhernych sladkovodnich jezer. Nejvetsim je Tarahoa s modre zbarvenou hladinou, lemovanou pruhy pisku a borovicemi. Shodli jsme se s Lukaskem, ze je to tady skoro stejne jak na Machaci ... hi hi, jen jsme tam byli uplne sami ... no není divu, je tu teprve zacatek jara ... ackoli ... chodi tu vsude bosky, v trickach a uz surfuji ... brrrrrrr. A Lukasek mezi ne pekne zapada :). No, nic jedem dal ... ted uz prijdou Enti.
LES WAIPOUA KAURI
Tato nadherna lesni svatyne, ktera je jednim z nejzajimavejsich mist zapadniho pobrezi, byla v roce 1952 vytvorena po silnem tlaku ze strany verejnosti a jejiho odporu k dalsi tezbe
dreva. Je to jeden z nejrozsahlejsich pozustatku z kdysi rozlehlych pralesu stromu Kauri na severu NZ.
Silnice pralesem je 18km dlouha...uf jeste ted se mi dela spatne, sama ostra zatacka v pravo a v levo a zase v pravo a zase vlevo a zase ... uf na konci cesty jsem byla zelena a Lukasek se taky nesmal :( (to neni pravda, smal sem se celou cestu - jen tech 18 kilometru jsme projizdeli asi 40 minut a celou dobu sem musel sledovat Janu zaseknutou nehty v palubni desce a kvilejici kvuli kazde zatacce ... jakoby bylo neco spatne na jizde po dvou kolech ...) . Nejak jsme se vypotaceli z autika ha ha ha , cesticky pralesem byli klikatice v levo v pravo taky, ale zachvilku se mi zaludek uklidnil a vnimala jsem uz jen krasu a vuni lesa. Hlavni zajimavosti jsou zde stromi Kauri, cesky nazev zni: damaron jizni, dorusta do vyse 60m a jejich kmeny dosahuji obvodu az 5m. Tak jsme se tu prochazeli a fotili, proste normalka, ale kdyz jsme narazili na první strom Kauri, zustali jsme neme stat ufffffiiiii - jsou impozantni ... a to jsme zezacatku videli jen male stromecky. Za chvilku jsme narazili na cedulku, ktera nam ukazal cestu k druhemu nejvetsimu stromu Kauri a tak jsme se na nej sli podivat.
Te Matua Ngahere (Otec pralesa) s kmenem o obvodu vic nez 5 m je udajne nejsilnejsim
stromem na NZ a muze byt take stromem nejstarsim, pravdepodobne je stary 2000 let. Upesnene udeja pro tatku: kmen ma 10,21 metru, celkem meri 29,9 metru, obvod ma 16,41 a kmen má 208 kubíků. No, kdyz jsme k nemu prichazeli mysleli jsme si , ze je tam zed :).... je to neuveritelne, ostatni stromy vypadaji jak slabounke sircicky. Bohuzel se k nemu neda jit bliz nez na 20 metru, asi aby ho lacni turisti z Cech moc neosahali. Dost vykuleni jsme se od nej vydali dal stezkou k sedmemu nejvetsimu Kauri, ktery se jmenuje Yakas. U stromu jsme podkali parek Francouzu a ti nam udelali spolecnou foto ... vtipne bylo, kdyz se Lukasek koukal na fotku jaka je, rikal chlapikovi, ze nas nevyfotil, at nas vyfoti jeste jednou ... ha ha, po dlouhem prohlizeni fotky jsme narazili na dve malilinkatounke postavicky, na nas dva hi hi, tak az si ji budete prohlizet nezapominejte, ze je to jen sedmy nejvetsi. Tati, koukali jsme po houbach, ale nic jsme nenasli, pod palmama asi moc hribu rust nebude :)
Tato nadherna lesni svatyne, ktera je jednim z nejzajimavejsich mist zapadniho pobrezi, byla v roce 1952 vytvorena po silnem tlaku ze strany verejnosti a jejiho odporu k dalsi tezbe
dreva. Je to jeden z nejrozsahlejsich pozustatku z kdysi rozlehlych pralesu stromu Kauri na severu NZ.Silnice pralesem je 18km dlouha...uf jeste ted se mi dela spatne, sama ostra zatacka v pravo a v levo a zase v pravo a zase vlevo a zase ... uf na konci cesty jsem byla zelena a Lukasek se taky nesmal :( (to neni pravda, smal sem se celou cestu - jen tech 18 kilometru jsme projizdeli asi 40 minut a celou dobu sem musel sledovat Janu zaseknutou nehty v palubni desce a kvilejici kvuli kazde zatacce ... jakoby bylo neco spatne na jizde po dvou kolech ...) . Nejak jsme se vypotaceli z autika ha ha ha , cesticky pralesem byli klikatice v levo v pravo taky, ale zachvilku se mi zaludek uklidnil a vnimala jsem uz jen krasu a vuni lesa. Hlavni zajimavosti jsou zde stromi Kauri, cesky nazev zni: damaron jizni, dorusta do vyse 60m a jejich kmeny dosahuji obvodu az 5m. Tak jsme se tu prochazeli a fotili, proste normalka, ale kdyz jsme narazili na první strom Kauri, zustali jsme neme stat ufffffiiiii - jsou impozantni ... a to jsme zezacatku videli jen male stromecky. Za chvilku jsme narazili na cedulku, ktera nam ukazal cestu k druhemu nejvetsimu stromu Kauri a tak jsme se na nej sli podivat.
Te Matua Ngahere (Otec pralesa) s kmenem o obvodu vic nez 5 m je udajne nejsilnejsim
stromem na NZ a muze byt take stromem nejstarsim, pravdepodobne je stary 2000 let. Upesnene udeja pro tatku: kmen ma 10,21 metru, celkem meri 29,9 metru, obvod ma 16,41 a kmen má 208 kubíků. No, kdyz jsme k nemu prichazeli mysleli jsme si , ze je tam zed :).... je to neuveritelne, ostatni stromy vypadaji jak slabounke sircicky. Bohuzel se k nemu neda jit bliz nez na 20 metru, asi aby ho lacni turisti z Cech moc neosahali. Dost vykuleni jsme se od nej vydali dal stezkou k sedmemu nejvetsimu Kauri, ktery se jmenuje Yakas. U stromu jsme podkali parek Francouzu a ti nam udelali spolecnou foto ... vtipne bylo, kdyz se Lukasek koukal na fotku jaka je, rikal chlapikovi, ze nas nevyfotil, at nas vyfoti jeste jednou ... ha ha, po dlouhem prohlizeni fotky jsme narazili na dve malilinkatounke postavicky, na nas dva hi hi, tak az si ji budete prohlizet nezapominejte, ze je to jen sedmy nejvetsi. Tati, koukali jsme po houbach, ale nic jsme nenasli, pod palmama asi moc hribu rust nebude :)
Cestou zpatky jsme se jeste zastavili na plazi Buff Beach, tam jsem vysplhali na utesy, moc krasne a vysoke. Trochu se mi klepaly kolena ... samozrejme tam bylo vsude pekne bahynko a ja, damicka z mesta jsem mela jen krusky do letadla hi hi a pohorky jsem bezpecne nechala doma ... klasika. Hned po dvou metrech cvachtajiciho a slusne kluzkeho bahna jsem rezignovala na to, ze moje nove stribrne boticky zustanou bez poskvrny, ale pouceni mam - priste nejedu na vylet bez pohorek :) Udelali jsme tu dost nadhernych fotek, tak pekne pokoukani...pa pa
