Konecne byl patek vecer a ja jsem natahovala budika na sestou rano... pchaaa, jaka ja jsem to
najivka. V sobotu jsme se probudili v osm a za pul hodinky jsme uz vyjizdeli na sestihodinovou vyhlidkovou cestu, smer Rotorua.
Pri prujezdu vesnickou Tirau (asi tak 30 km pred cilem), jsme neverili vlastnim ocim. Mestecko je plne artefaktu z vlniteho plechu ... jsou tu dva baraky a vypadaji jako pes (tam jsem se sla vycurat :) a ovce, ale tim to nekonci. Vsude jsou vyvesni tabule: auto z plechu, krava z plechu, medvidek z plechu ....
Nevime jetli tu zije sileny umelec a nebo je tu tovarna na vyrobu vlniteho plechu??? ( Moje teorie je, ze se tu v 18. stoleti usadila skupina blaznivych drateniku, kteri prikocovali z vychodniho Slovenska, a nez je stacili mistni vyhnat, poradne se vyradili - Lukas).
Pak jsme uz zase frceli malebnou krajinou Hobitina, az do Rotorui. Podle rad pruvodce jsme si prosli mesto a jeho nejvetsi dominanty, vsechno tu nadherne kvetlo a cerne labute jsou neuveritelne. Porad jsem cekala nechutny smrad o kterem vsichni pisou, ale nic. Nakonec nas pruvodce dovedl az do parku Kuirau a tady jsme behali od jedne kourici jami k druhe. Jsou tu dva typy smradlaveho koure. Prvni se pari z vody a ten voni jako uvarena vajicka a druhy je kour z bahnitych jezirek a ten je desnejsi, ten smrdi jako neci ponozky a nebo uzene koleno :) Protoze se nam zatahlo a chystalo se k desti, tak jsem se u jednoho jezera zastavili a pekne se tu nahrivali. Smradek, ale teploucko.
najivka. V sobotu jsme se probudili v osm a za pul hodinky jsme uz vyjizdeli na sestihodinovou vyhlidkovou cestu, smer Rotorua.Pri prujezdu vesnickou Tirau (asi tak 30 km pred cilem), jsme neverili vlastnim ocim. Mestecko je plne artefaktu z vlniteho plechu ... jsou tu dva baraky a vypadaji jako pes (tam jsem se sla vycurat :) a ovce, ale tim to nekonci. Vsude jsou vyvesni tabule: auto z plechu, krava z plechu, medvidek z plechu ....
Nevime jetli tu zije sileny umelec a nebo je tu tovarna na vyrobu vlniteho plechu??? ( Moje teorie je, ze se tu v 18. stoleti usadila skupina blaznivych drateniku, kteri prikocovali z vychodniho Slovenska, a nez je stacili mistni vyhnat, poradne se vyradili - Lukas).Pak jsme uz zase frceli malebnou krajinou Hobitina, az do Rotorui. Podle rad pruvodce jsme si prosli mesto a jeho nejvetsi dominanty, vsechno tu nadherne kvetlo a cerne labute jsou neuveritelne. Porad jsem cekala nechutny smrad o kterem vsichni pisou, ale nic. Nakonec nas pruvodce dovedl az do parku Kuirau a tady jsme behali od jedne kourici jami k druhe. Jsou tu dva typy smradlaveho koure. Prvni se pari z vody a ten voni jako uvarena vajicka a druhy je kour z bahnitych jezirek a ten je desnejsi, ten smrdi jako neci ponozky a nebo uzene koleno :) Protoze se nam zatahlo a chystalo se k desti, tak jsem se u jednoho jezera zastavili a pekne se tu nahrivali. Smradek, ale teploucko.
Po namce jsme vyjeli za mesto, kde jsme chteli stravit noc a jeste jsem meli v planu podivat na Kerosene Creek. Po chvilce bloudeni mestem jsme nasli spravnou silnici SH5 a vydali se po ni smerem na Waiotapu, ktere je od Rotorui vzdalene 30km. Krasne jsme nasli odbocku a po sterkove silnici jsme dojeli az na misto. Tady jsem rekla Lukaskovi at si oblece plavky ha ha, sice byla uz pekna zima, sem tam sprchlo a zacalo se smarakat, poslechl. Po pesince jsme dosli k lesnimu potoku, vypadal uplne normalne, ale nebyl uplne normalni, byl to teply potok. Ale ne v tom smyslu teply jako ten cisnik z Pizzerie, kde jsme obedvali, ale trosku jinym, rafinovanejsim zpusobem. Nevahali jsme ani minutku a uz jsme si v nem lebedili... Parada, parada, parada...nic lepsiho neexistuje. No, vylezt se nam nechtelo, ale museli jsme najit nejake pekne mistecko na prespani...
Nasli jsme zeleny a zapadly placek u Mud pool, bylo to jezero s bublajicim bahnem. Ted prislo na radu auticko nase uzasne. Ma luzkovou variantu... Janinka vzala s sebou perinku a spacacky a jeste perinky, no, udelali jsme si tu naramny pelisek. Pred spanim jsme si slibili , ze rano vstanem a pojedem se jeste jednou vykoupat. Pri zblunkani a psoukani bahna, jsme sladce spali. 
Pres noc se pocasi rozhodlo, ze nebude krasne, ale bude zamracene a uplakane a ukaze nam jen sedivou oblohu. Probudili jsme se do pekneho slejvaku, nevadi cekala nas ranni koupel. Byla nadherna, jeste lepsi nez vcera. Sice kdyz jsem si sundavala obleceni a na me bile, teplounke telo dopadali studene kapky deste, rikala jsem si v duchu, co to delam, ale jak jsem tapla do teploucke vody....nadhera. Vsem bych vam to prala zazit.
Nasli jsme zeleny a zapadly placek u Mud pool, bylo to jezero s bublajicim bahnem. Ted prislo na radu auticko nase uzasne. Ma luzkovou variantu... Janinka vzala s sebou perinku a spacacky a jeste perinky, no, udelali jsme si tu naramny pelisek. Pred spanim jsme si slibili , ze rano vstanem a pojedem se jeste jednou vykoupat. Pri zblunkani a psoukani bahna, jsme sladce spali. 
Pres noc se pocasi rozhodlo, ze nebude krasne, ale bude zamracene a uplakane a ukaze nam jen sedivou oblohu. Probudili jsme se do pekneho slejvaku, nevadi cekala nas ranni koupel. Byla nadherna, jeste lepsi nez vcera. Sice kdyz jsem si sundavala obleceni a na me bile, teplounke telo dopadali studene kapky deste, rikala jsem si v duchu, co to delam, ale jak jsem tapla do teploucke vody....nadhera. Vsem bych vam to prala zazit.
bylo to jen za rohem, ale museli jsme stihnout gejzir Lady Knox, ktery strika jen jednou za den a to v 10:15. Tak jsme se presunuli do parku, to nam lilo uz jak z konve, koupili listky a deset minut jsme v desti cekali na pana, ktery do krateru hodil mydlo a povedel nam histori gejziru: Gejzir Lady Knox neni prirozenym gejzirem. Byl objeven pocatkem dvacateho stoleti vezni, kteri pobliz zakladali borovy les. Kdyz si sli vyprat sve obleceni do blizkeho termalního jezirka, voda na mydlo prudce reagovala a vznikly gejzir pradlo vymrstil na nedaleke kere. Roku 1903 guvernerova dcera lady Knox gejzir oficialne pokrtila a od roku 1933 byl denne vyvolavan pomoci mydla. Gejzir strika dvcet minut a dosahuje vysky od 5 do 20 metru.
Ted uz jsme se presunuli do samotneho parku. Prsi, prsi, prsi. Neco jsme nafotili, ale zadna slava, voda vsude ze spodu ze shora , horka i studena....Fotak odmita funguvat. Z termalnich rezervaci v okoli Rotorui je Wai-O-Tapu udajne nejbarevnejsi. Diky ruznym mineralnim usazeninam to tady opravdu hraje vsemi barvami, o cemz svedci i nazvy rady prirodnich utvaru, ktere tady muzete zhlednout, napr. Duhovy kráter nebo Malirova paleta. A podobne jako v Rotorui i tady turisty provazi na kazdem kroku zapach siry, cemuz zase odpovidaji nazvy Dabluv dum či Pekelny krater. Nejzajimavejsii z mistnich termalnich vytvoru se jmenuje
Cise sampanskeho. Je to 60 metru hluboka a 60 metru siroka prohluben v zemi, naplnena bublajici vodou nad kterou se vznaseji oblacky pary. To muze vzbuzovat dojem, že voda v krateru vre. Ve skutecnosti ma voda "pouhych" 74°C a bublani je zpusobeno pritomnymi dioxidy uhliku. Ve vode je navic rozpusteno mnozstvi ruznychh mineralu - zlato, stribro, rtut, sira, arzen, thallium, antimon, atd. Po prohlidce parku jsme nasedli do auta a vydali se domu, pocasi bylo vazne desne, ale urcite si sem udelam jeste vylet, je tu toho tolik na objevovani a my mame dost casu.
