Tak co píše průvodce: Poloostrov Coromandel vyčnívá do Tichého oceánu a na západní straně je ohraničen zátokou Hauraki. Zdejší pýchou jsou některé nejlepší pláže na celém Severním ostrově. Překrásný a značně profláknutý je Katedrálový záliv (Cathedral Cove) s gigantickým vápencovým obloukem, kterým se prochází mezi dvěma plážemi. Abychom se tam dostali, museli jsme jít hodinku občas i do pěkných kopečků a v tom vedru a po opici jsem se tam pěkně plazila, duši jsem málem vypustila. Ale stálo to za to. Je to tam téměř pohádkové, včetně kamenného draka střežícího vchod jeskyně (viditelny s trochou fantazije). Protože se nám pláž moc líbila, tak jsme se tam váleli až do večera, a kdyby to šlo, tak se tam válíme dodnes. Historická zlatokopecká městečka Thames a Coromandel Town na západním pobreží si uchovala atmosfé
ru
pionýrských časů. Tak to můžem potvrdit. Měli jsme tam nutkaní pořídit si kolt a pořádný klobouk, žvýkat stéblo trávy a čekat s obtežující mouchou a stékajícím potem po tvářích na projíždejícií dostavník s kopou zlata. Nicméně Thames, kde na hlavní třídě v čínském fastfoodu dělají proklatě velké porce a stejně jako v Čechách vám donesou nejspíš něco jiného než jste chtěli, bylo v neděli odpoedne tak dokonale mrtvé, že jsme tam během hodiny potkali snad jen sami sebe.Na severu zůstala krajina naprosto netknutá, zachovala si podobu jako z dob kapitána Cooka, který zde koncem 18. století kotvil se svými loděmi. Cesta tam byla jen jednoproudová, prašná, šplhající a zase prudce klesající podél pobreží. V některých místech jsem doslova zavírala oči hrůzou (bohužel ne pusu - Lukas). Míjet se na té cestě s protijedoucím autem, bylo značně dobrodružné - zvlášť když máte na výběr mezi čelní srážkou nebo skokem z pár set metrů rovnou do oceánu ... uf uf, ale Lukášek je parádní řidič a dovezl nás tam i zpátky bez úhony. ( A to jsme měli půjčeného Edouška od kamarádů z Aucklandu, protože ten náš traktor pořád zlobí ... asi půjde z domu)
