Máme z domu úl

Jak se k nám nastěhovaly včelyDo domečku se nám nastěhovala královna. Kolem poledne místního času, když jsem šla budit ospalce, nastala panika. Uviděla jsem asi tak bilió biliónů včel za oknem. Co vám budu povídat. Obloha se zatáhla a vypadalo to, že už slunce nikdy nevyjde. Běhala jsem po baráku a zavírala jsem okna a utěňovala Jak se k nám nastěhovaly včelyvšechny škvíry. Nadělala jsem pořadnej hluk a dost zvýšeným hlasem jsem si přeříkávala všchny tragické případy napadení včelami. Mrtví psi a zohavení lidé. To už Lukáška vzbudilo. Vylez ven, že si to prý nafotí. Málem jsem strachy umřela a pro jistotu jsem zůstala u dveří, abych ho mohla pustit rychle dovnitr, kdyby se z našich včel vyklubali zabijáci. Nic takového se nestalo, prostě jen máme ve zdech úl. Teď máme dvě možnosti, buď podniknout nějaký velice ryskantní pokus o jejich úplné vyhlazení a nebo je ignorovat a naučit se s nimi žít. Lukáš už se informoval na nějakých velice zběsilích amerických stránkach jak vyhnat definitivně včeli z domu. Prostě je podpálíte. Tohle určite dělat nebudem. Protože jsme oba dva mírumilovní a já jsem ještě k tomu srab. Tak jsme uzavřeli příměří. Terasa s výhledem na moře je naše a ten zbytek je včel, ať si tam dělají co chtějí. Hlavně aby se nám neprokousali do ložnice.